Cestou necestou (Kalkudah, Pasikuda)

Srí Lanka

Na malé opuštěné vlakové stanici v Habaraně jsme se rychle zorientovali. Nebylo to moc těžké, jelikož na tabuli bylo křídou naškrábáno jen šest spojů – ten náš existoval a to nám stačilo. Protože jsme měli hodně času do odjezdu (místní vlaky mívají zpoždění), vydali jsme se do nedalekého motorestu pro vodu, která ve všudypřítomném vedru neustále dochází.

Mezitím, co jsme nakupovali, dorazila obsluha stanice, tj. pán, který vám prodá lístky, a pán, který operuje se závorami na přejezdu. Jedoucí vlak jsme jednoduše poznali už z dálky podle třesoucí se země. Nasedáme do jednoho z novějších vagónů, za který by se nemusely ani ČD stydět, a vydáváme se na východní pobřeží do Valaichchena.

Eco-friendly

Cesty vlakem nás strašně baví. I když v rozdrncaném vlaku stravíme několik hodin, neustále je co sledovat. Fascinuje nás měnící se příroda i možnost pozorovat, jak lidé doopravdy na Srí Lance žijí, třeba z čeho všeho jsou si schopni splácat obydlí.

Místní obvykle ve vlaku spí, turisti si fotí selfíčka ve dveřích
Národní park Flood Plains

Na stanici Valaichchena nás zaujaly dvě věci, tříděný odpad, který zel prázdnotou, a to že jsou ve slově Valaichchena dvě “ch” za sebou. Nic zajímavějšího jsme neobjevili, a tak jsme jen koupili jídlo a vydali se do našeho ubytování v Pasikudě.

Jedna porce stačí pro dva

Pláž v Kalkudah je údajně jednou z nejkrásnějších pláží na Srí Lance, a tak nás překvapilo, že kromě nás, krávy a šesti psů, bylo na dvoukilometrové pláži celkem osm lidí.

Po důkladném otestování teploty moře (“jako kafe”) jsme se vydali prozkoumat druhou pláž v Pasikudě. Začátek pláže je vyhrazen místním, pak už začínají turistické resorty, nebo spíše jen resorty, protože turistů tu moc není.

Parkoviště pro místní
Západ slunce nad Pasikudou

Obecně z celého střediska máme velmi rozporuplné pocity. I když je zde momentálně hlavní sezóna, tuk-tukáři jsou ochotní jet pod cenou, hotely jsou téměř prázdné či úplně zavřené a z mnoha restaurací tu zbyly pořádně 2. Pokles turismu po událostech o Velikonocích je zatím na východě znát více než kdekoliv jinde.

Kromě buddhistických chrámů vídáme hodně kostelů a mešit
Naše ubytování v Pasikudě

Ráno jsme vyrazili na autobusovou zastávku, a i když měl autobus existovat, informace o tom, kdy a odkud má jet, se hodně lišily. Nakonec nás ochotný pán hodil autem až do města, kde už autobus jezdil “every time”. Tím začala naše asi 10 hodinová cesta (nám přišla nekonečná) s několika přestupy a smlouváním na jih do Arugam Bay.

Rozdíl mezi cestou vlakem a autobusem je ten, že odjezdy autobusů, ceny a zastávky jsou plně v rukou řidičů. Někdo to může brát jako výhodu, my to po 6 hodinách cesty a několika přestupech začali vnímat jako přitěžující skutečnost. Nicmeně jsme se nedali, jízdné relativně usmlouvali a po cestě hodně viděli. Každopádně posledních 5 kilometrů do Arugam Bay jsme už raději došli po svých.

1 thought on “Cestou necestou (Kalkudah, Pasikuda)”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *