Nahoru dolů (Haputale, Horton Plains)

Srí Lanka

Horské městečko Haputale nás okamžitě oslovilo, narozdíl od Elly jsou zde pouze lokální jídelny a pekařství či místní “mišmaš prodejny”, ve kterých seženete opravdu cokoliv.

Centrum města
Mišmaš prodejny 🙂
Výhled na Haputale cestou k našemu ubytování

Protože nám stále přálo počasí, což v horách není běžné, co nejdříve jsme si na ubytování půjčili skútr a rozjeli se skrze vesničky obklopené čajovými plantážemi směr Lipton’s Seat, které je od Haputale hodinu cesty.

Naše ubytování White Monkey, prádlo se na Srí Lance často suší na střeše
Výhled z naší chatky

Lipton’s Seat je vrchol, kde sedával na lavičce samotný Sir Thomas Lipton, odkud pozoroval své čajové plantáže. V 19. století zpopularizoval pěstování čaje na Srí Lance a udělal tak z čaje jednu z hlavních exportních komodit novodobé Srí Lanky. Čajové plantáže jsou v horách vidět opravdu na každém větším svahu. V dnešní době už značce Lipton plantáže nepatří, ale své čaje si pečlivě vybírá na aukcích od lokálních producentů, pak je dochucuje a prodává po celém světě.

Vrchol Lipton’s Seat
To měl ale výhled 🙂
Vesnice pod vrcholem

Se západem slunce jsme se vraceli zpět domů, stejně jako sběrači čaje. První sběrači byli převezeni Brity z Indie a toto povolání se pak v hinduistických rodinách předávalo z generace na generaci až dodnes. V dnešní době ale mladí odmítají pracovat na plantážích kvůli neúměrně nízké mzdě, zhruba 10 000 rupií (cca 1300 Kč) za měsíc, což je patnáctina průměrného srílanského platu.

Cesta dolů byla jednodušší
Továrna na čaj v Dambatenne

Za východu slunce jsme další den vyrazili skútrem do 37 km vzdáleného národního parku Horton Plains. I když se to může zdát málo, dohromady jsme na starším skútru nastoupali přes 1 700 výškových metrů a klesali přes 1 100 metrů, zkrátka nahoru a hned zase dolů. Celá cesta trvala skoro 2 hodiny. Posledních pár set metrů nám dalo zabrat natolik, že jsme museli vyzkoušet nové styly jízdy, například “jeden jede, druhý za ním běží” či “oba jdou, skútr jede”.

Východ slunce při prvním klesání
Vjezd do Horton Plains

Nicméně veškerá námaha i předražené vstupné stály za to, zase jsme viděli novou tvář Srí Lanky. Národní park je totiž položený ve více než 2 000 m. n. m. a celým parkem vede krásný 10 km okruh.

Nejdříve jsme prošli lesní stezkou k známé vyhlídce World’s End a pak se vydali planinami k vodopádům. Než jsme došli zpátky k našemu skútru, stihli jsme vidět například různé druhy ptáků, kteří hráli zářivými barvami.

Little World’s End
World’s End – 600 metrů hluboká propast
Baker’s Falls
V lese jsme měli pocit, jako bychom byli v Česku 🙂
Kopec cestou zpět

Než jsme pokračovali z Haputale dál, prošli jsme si ještě trochu město a konečně vyzkoušeli rambutan, což je asijské ovoce podobné nám známému liči. Chutnalo skvěle.

Hromady rambutanu na ulicích
Z rýže si tu můžou vybírat

Naší další destinací bylo město Hatton a my tak na jeden zátah projeli druhou část nejhezčí srílanské železniční tratě. Byli jsme zaskočeni, když vlak jel doslova mraky po hřebenech hor, tunely po úbočí skal a projel také nejvýše položenou stanici na Srí Lance ve výšce 1 897 m. n. m.

Vzhůru do oblak
Sběrači čaje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *