Náš cestovatelský deník
Konečně jsme si na výlety po Česku přibalili i GoPro, a tak zde můžeme zvěčnit další vzpomínku. Sice to má od Srí Lanky daleko, ale šetříme na Amsterdam, a proto toto léto objevujeme krásy Česka. Tentokrát jsme si udělali dovču v západní Čechách. Naučnou část výletu jsme si odbyli hned na začátku, když jsme zastavili …
Když vás na chvíli omrzí Miláno, je mnoho cílů, kam se během jednoho dne vypravit. My si vybrali cestu do Coma, kam vede přímé vlakové spojení. Vyjeli jsme tedy brzy ráno a po 40 minutách jsme vystoupili na vlakovém nádraží v malebném městečku Como.
Během Erasmu jsme se vydali i do Florencie, jelikož z Bologni jste tam prakticky hned – celá cesta toskánsko-románskými Apeninami zabere méně než hodinu a půl. Díky ideální vzálenosti jsme se rozhodli pro jednodenní výlet. V té době už jsme byli v Itálii nějaký ten pátek, a tak jsme po vzoru Italů s odjezdem vůbec nespěchali – teprve okolo 11 jsme projížděli nádherným pohořím.
Po dvouměsíční odmlce přicházíme se sérií příspěvků z Itálie. Oba jsme se totiž rozhodli využít studijního programu Erasmus+ a vydat se na půl roku do zahraničí. Nezávisle na sobě jsme si vybrali Itálii a zároveň města relativně blízko u sebe – Bolognu a Miláno. Když nám to tak hezky vyšlo a našli jsme Flixbus jako náhradu za drahé italské vlaky, rozhodli jsme se, že zdokumentujeme některá z navštívených míst.
Po návštěvě Kumari nám zbývalo ještě půl dne a my se rozhodli ho využít k přesunu na jih, což pro nás byla zatím nejdelší vzdálenost v kuse. Do Colomba jsme se z Pinnawaly dostali relativně rychle, ale v Colombu jsme chytli večerní dopravní špičku. Celá cesta autobusem se tak protáhla o několik hodin a do Galle jsme dorazili až kolem desáté večer, kde pro nás odměnou byla pořádná sprcha. I když jsme opět rádi viděli ruch Colomba, během průjezdu jsme na sebe nabalili tolik špíny, že z nás tekla černá voda.
Ze začátku jsme nechápali, jak Srí Lanka, která je rozlohou menší než Česká republika, může mít přes 21 milionů obyvatel. V horách jsme ale viděli, jak lidi opravdu dokážou žít úplně všude, a tak i “městečko” Hatton mělo přes 100 000 obyvatel, což se dalo odhadnout už podle velikosti nádraží. Poprvé na Srí Lance jsme si připadali jako delegace, jelikož na nás u východu čekal náš hostitel s cedulí se jmény. Ten nás vzal, jak jinak než tuk-tukem, do našeho ubytování v nedaleké Dickoyi.
Horské městečko Haputale nás okamžitě oslovilo. Narozdíl od Elly jsou zde pouze lokální jídelny a pekařství či místní “mišmaš prodejny”, ve kterých seženete opravdu cokoliv.
Po relaxu v Arugam Bay jsme potřebovali zase nějaké dobrodružství, a tak jsme se vydali do hor. Za cílovou destinace jsme si zvolili Badullu, ale v půlce cesty jsme změnili názor a zamířili rovnou do Elly ležící v 1024 m.n.m., kam jsme se po třech hodinách z Monaragaly vyškrábali autobusem.
Poslední dva dny v Arugam Bay jsme se rozhodli užít si naplno. Přálo nám počasí, takže vás varujeme, tenhle post je plný fotek jak vystřižených z katalogu na perfektní dovču.
Na začátku Arugam Bay nás odchytl chlapík na motorce, jestli jsme “Simon and Tereza from Czech Republic”. Trochu vyděšeně jsme přikývli a nechali se vést. Naštěstí to byl jen majitel našeho ubytování na následujících 6 nocí. Asi jsou Češi poznat už z dálky. Večer jsme po celém dni padli únavou, a tak jsme si hotel pořádně prohlédli až následující ráno.