Po návštěvě Kumari nám zbývalo ještě půl dne a my se rozhodli ho využít k přesunu na jih, což pro nás byla zatím nejdelší vzdálenost v kuse. Do Colomba jsme se z Pinnawaly dostali relativně rychle, ale v Colombu jsme chytli večerní dopravní špičku. Celá cesta autobusem se tak protáhla o několik hodin a do Galle jsme dorazili až kolem desáté večer, kde pro nás odměnou byla pořádná sprcha. I když jsme opět rádi viděli ruch Colomba, během průjezdu jsme na sebe nabalili tolik špíny, že z nás tekla černá voda.

Ze začátku jsme nechápali, jak Srí Lanka, která je rozlohou menší než Česká republika, může mít přes 21 milionů obyvatel. V horách jsme ale viděli, jak lidi opravdu dokážou žít úplně všude, a tak i “městečko” Hatton mělo přes 100 000 obyvatel, což se dalo odhadnout už podle velikosti nádraží. Poprvé na Srí Lance jsme si připadali jako delegace, jelikož na nás u východu čekal náš hostitel s cedulí se jmény. Ten nás vzal, jak jinak než tuk-tukem, do našeho ubytování v nedaleké Dickoyi.

Horské městečko Haputale nás okamžitě oslovilo. Narozdíl od Elly jsou zde pouze lokální jídelny a pekařství či místní “mišmaš prodejny”, ve kterých seženete opravdu cokoliv.

Po relaxu v Arugam Bay jsme potřebovali zase nějaké dobrodružství, a tak jsme se vydali do hor. Za cílovou destinace jsme si zvolili Badullu, ale v půlce cesty jsme změnili názor a zamířili rovnou do Elly ležící v 1024 m.n.m., kam jsme se po třech hodinách z Monaragaly vyškrábali autobusem.

Na začátku Arugam Bay nás odchytl chlapík na motorce, jestli jsme “Simon and Tereza from Czech Republic”. Trochu vyděšeně jsme přikývli a nechali se vést. Naštěstí to byl jen majitel našeho ubytování na následujících 6 nocí. Asi jsou Češi poznat už z dálky. Večer jsme po celém dni padli únavou, a tak jsme si hotel pořádně prohlédli až následující ráno.

Celou cestu do Dambully jsme seděli na předním sedadle, a tak jsme mohli být svědky zběsilého tempa, které řidič autobusu nastavil. Když řidič předjížděl pomalé tuk-tuky, říkali jsme si, že nejspíš stahuje nabrané zpoždění, když ale začal v kopci v nepřehledné zatáčce předjíždět poměrně rychle jedoucí kamion, pochopili jsme, že nejde o zpoždění, ale o osobní výzvu. A tak se z normálního spoje stal express a do Dambully jsme dorazili o 45 minut dříve.

Po téměř probdělé noci jsme s 3,5 hodinovým posunem času přistáli na letišti v Negombu. Jen co jsme vstoupili do příletové haly, se na nás začaly obracet zraky místních lačných taxikářů, my ale odolali velice “lákavým” nabídkám, vyměnili peníze, koupili SIM kartu a našli místní levný autobus do centra Colomba.