Po první aktivní části dovolené, jsme se nechtěli jít hned válet na pláž, a tak nás probuzení do krásného počasí inspirovalo k pujčení kola. Rozhodli jsme se vyjet z malebného centra Alcúdie a prozkoumat okolí mysu Cap del Pinar.

Kolem pláží jsme jeli tak dlouho, až už jsme nemohli odolat a po čtyřech dnech jsme otestovali Středozemní moře – approved.

Další cíl byla „secret“ pláž, ke které se dá dostat pouze pěšky nebo lodí. Pláž byla ještě před několika lety téměř neobjevená turisty, ovšem kvůli Intagramu a cestovatelským blogům se bohužel pláž povedla objevit. Jelikož tento blogový příspěvek by jistě mohl způsobit přímo davové šílenství, raději lokaci pláže neuvedeme – nicméně doporučujeme vzít si pevnější boty než žabky, když lezete na pláž přes skály.

Po vrácení kol jsme odcestovali do Pollençy, kde oficiálně začíná trek GR221. Zde jsme si opět užili typickou italskou kuchyni a atmosféru na náměstí (asi bychom se měli zamyslet proč jsme jeli do Španělska). Druhý den jsme prošli město, vyškrábali se po nekonečných schodech na svatý kopeček a jeli do našeho posledního ubytování na Playa de Muro.

Hotel v Playa de Muro nás neoslovil hlavně protože jsme se necítili jako 50ti letí Němci na dovolené, kteří si užívají polopenzi ve formě bufetu. Takže v této turistické lokaci jsme strávili na pláži přesně 2 hodiny a radši jsme šli objevovat ostrov v půjčeném „cinquecento“. Ano, i auto jsme si vybrali italské.

Kabriem jsme objeli celou Mallorcu, skrze hory do Port de Sóller a dále na jih do Portals Nous (tam mají všichni své jachty), pak na severovýchod do Cala Agulla. Hory, přístavy, pláže, úzké uličky, hrady a placené parkoviště.

Poslední den jsme strávili čas před odletem v Palmě, kde jsme si hned našli vyhlášenou pražírnu a doplnili jsme gastro zážitky gelátem a skvělým obědem. Město nás nadchlo, od krásných ulic až po majestátnou katedrálu a propracované nábřeží. Celkové hodnocení Mallorcy: 10/10.